• Téma týdne

Moje maminka.

21. srpna 2012 v 8:19 | Májuš
Každý z nás má svou maminku - a kdo už ji třeba (bohužel) nemá, tak ji jednou měl, protože jinak bychom tady nebyli. Maminka je osoba, která mě přivedla k životu. Nosila mě v bříšku, bolela ji ze mě záda a prsa, otékaly jí kontíky, a to vše jen proto, abych tu byla. Jsem ráda, že jsem se narodila živá a zdravá - nemuselo tomu tak být. Maminka mi říkala, že kdybych se narodila o pár hodin později, tak bych se začala dusit plodovou vodou a mohla bych být postižená, nebo bych tu vůbec nebyla. Je to nehorázné štěstí..
Maminka (samozřejmě i TATÍNEK) je osoba, která mě vychovávala už od malička. Milovala mě, i když jsem dělala chyby (a pořád dělám!). Křičela na mě, protože jsem něco provedla a zasloužila jsem si to, ale vím, že to všechno dělala jen proto, aby mě dobře vychovala. Chtěla pro mě vždy jen to nejlepší - a pořád chce! Pořád mě miluje, pomáhá mi v těžkých situacích, živí mě, ... Víte, člověk si projde určitým obdobím (pubertou), kdy si říká "ježiši ať mě furt nebuzeruje, to je vopruz.." - většina z nás to zná, no ne?! A až po pubertě člověk většinou zjistí, že mít maminku je jedna z nejcennějších věcí v životě. Spousta dětí chodí se strachem domů ze školy, že budou mít zaracha a budou se muset učit, nebo že je rodiče zliskají. Z toho já obavy nemám - vím, že když mi něco nejde, tak přijdu a řeknu: "mami, nejde mi to, zítra píšeme písemku.. pojď se semnou na to mrknout prosím, vysvětli mi to, nerozumím tomu.." a máma mi vždy ochotně pomůže. Nechce po mně, abych měla samé jedničky. Říká mi: "Učíš se pro sebe, ne pro mě!". Nebo když chci někam jít, nemám strach z toho že by mě naši nepustili. Řeknu kam jdu, s kým tam jdu, kdy se vrátím, co bude na programu, a kdyby cokoli, tak mám zavolat a naši pro mě přijedou. Nebojím se toho, že by na mě mamka začala řvát když dojdu domů trošku přiopilá - ráno si ke mně sedne, začne se mi smát a řekne, ať už nepiju, že doma nechce ochlastu a že opilý holky nejsou hezký.. Vlastně ani nevím, jestli jsem někdy od ní dostala facku?! Možná že jo, ale už si to nepamatuji. Prostě s mamkou si vždycky sednem a ten určitý problém proberem, vím, že mě nevyliská a že mě v tom nenechá.

Maminko, děkuji Ti, mám Tě ráda!

Mám svůj sen!

12. července 2012 v 17:20 | Májuš

Každý z nás má určitě nějaký sen a ani já nejsem výjimka. Někdo má sen, ve kterém bude vlastnit království za sedmero horami. Někdo má sen, ve kterém bude miss World. Nemocní a postižení mají sen, že se jednou budou zdraví a v pořádku. Já mám taky sen. Neskutečně mnoho jich mám. Mám sen, kde budu mít úžasného manžela, který mě po probuzení políbí a zrazu se k nám přiřítí naši malí trpaslíci. Mám sen, že jednou budu zachraňovat zvířata a pomáhat jim. Mám sen, že někomu jednou zachráním život, že si jednou zaplavu s delfínama, že se zase setkáms Luckou, že budu v dospělosti krásná žena, je toho opravdu moc.

Ale momentálně mám jeden největší sen. Znáte to, když děláte něco, co vás neskutečně baví, ale najednou se vám stane úraz, a už nikdy to nebudete moct dělat? Sledujete to jen v televizi a na youtube a říkáte si: "Jednou, možná..", znáte ten pocit? Ne? Buďte rádi..

Myself. Who I Am?

31. března 2012 v 19:16 | Májuš

Téma týdne je "Já". Ale kdo je Já? Kdo vlastně jsem?


Jsem obyčejná holka, která miluje zvířata, hudbu, kytaru a svou rodinu. Občas jsem sobecká. A kdo ne? Hlavně když jde ve škole o úkoly - většinou je mám, ale nechci je dávat nikomu opsat. Jo, jsem sobec. Ale jsem na to hrdá. Taky jsem děsně lína. No řekněte - chtělo by se vám v pátek po vyčerpávajícím těláku ještě něco dělat? Mně teda ne. Jsem namyšlená. Haha, taky jsem se tohle o sobě párkrát dočetla a doslechla. No co už. Když si to někdo myslí, ať si to klidně myslí. Ale jsem toho názoru, že člověk by měl nejdřív pořádně poznat a pak teprve posuzovat.


Miluji hudbu a tanec. Tancuji každý pátek v N-Yoj a hudbu poslouchám každý den ve sluchátkách a nevnímám svět. Je mi fajn. Jsem často náladová - ano, to souhlasí. Někdy mě dokáže vytočit jakákoliv pi*ovina a jindy bych se vysmála učitelce do xichtu když na nás řve. Jsem perfekcionistka. Když něco dělám, mám pocit, že to musím udělat na 100% a musí to být dokonalé. Nevím proč, jsem taková už od malička. Vždycky jsem chtěla být lepší než ostatní. Známí říkají: "To dáš! Ty na to máš! Máš na to!". A když na to teda mám, tak proč nebýt nejlepší? Prostě jsem snaživec. Velikej snaživec.


Baví mě matika. Nehorázně moc mě baví. Ráda počítám rovnice a nerovnice. Vidím v tom logiku, narozdíl od jiných předmětů. Nebaví mě jen tehdy, když mi nejde, haha. Baví mě hraní na kytaru. Můj největší osobní úspěch je, že jsem se naučila Falling Slowly nebo Green Sleeves. Miluji svého psa. Všechny 3 psy. Miluji rodinu. Miluji přátele. Ráda bych se dostala do Kroměříže na veterinu. Doufám, že to vyjde.

Ano, taková jsem já. Obrázek si každej udělejte sami. :)

Cesta za lepším životem.

7. ledna 2012 v 9:07 | Májuš

Příjde mi, že lidi, co říkají věty typu: "Tam ten má lepší život protože má jednodušší to a to.. Tam ta to má taky jednodušší..". Štve mě to, když to někdo říká. Jak můžete vědět, jak to ti druzí mají? Kdybyste viděli dovnitř těch lidí, třeba byste přišli na to, že to opravdu nemají jednodušší. Že to mají těžší, než si myslíte. Samozřejmě ne všichni, já jen říkám, však víte.. ;)) Jen to prostě nechápu.

Když chci lepší život, tak bych na tom v prvé řadě měla začít makat.
1. Optimismus je důležitý. To mi kdysi řekla jedna moudrá osoba, které si hooodně vážím. Řekla: "Ať už máš sebevíc velký problém, nesmíš ztrácet optimismus!" a to se mi moc líbilo. Proč zbytečně trápit ostatní tím, že se budu trápit já? Ne, žádný takový..
2. Neodkládej problémy, ale ani se jimi moc nezabývej. Nesmíš řešit jednu a tu samou věc 24 hodin denně, lidem to už bude lézt na nervy a tobě to zbytečně bude vrtat hlavou. Vím to z vlastní zkušenosti..
3. Žij si svůj život takový, jaký chceš! Nenech si do něj od nikoho kecat! Samozřejmě teďka nemyslím to, když ti maminka řekne ať si vezmeš bundu, že je tam zima, nebo když ti učitelka poradí, jak ten úkol ještě vylepšit..

Pravopis.

12. prosince 2011 v 20:48 | Májuš

Co se týče pravopisu, tak se dokážu snad naštvat a vybuchnout. Ne, opravdu nepochopím to, jak někdo může nepsat slovo "ekspert, uš, nákupi, .." Prostě mě to nehorázně vytáčí! Jasně, každej se někdy splete a místo Y napíše I a podobně, to chápu. Ale myslím, že takovej člověk, kterej neumí psát, tady nemá co dělat. Měl by se vrátit do první třídy a naučit se všechno od začátku. Když se na to podívám, chce se mi zvracet, brečet a posmívat se těm lidem. Fakt, že jo..


Pardon, můj názor. ;))

Déšť.

29. října 2011 v 8:29 | Májuš

Tématem tohoto týdne je Déšť.


Já mám déšť ráda. Všude je mokro, kapičky vody kapou na střechu a na okna, já sedím za oknem a pozoruji je. Vždycky jsem chtěla tancovat v dešti - jako Zuzka Norisová ve filmu Rebelové.


Někdo déšť nemá rád, to chápu. Taky jsem ho jako malá nenáviděla. Vždycky mě naštvalo když začalo pršet a já musela jít domů, abych nezmokla. Ale to už jsou jen vzpomínky..


Asi jako každá holka sním o romantice - a jedna z nich je romantika v dešti, polibek v dešti. Já ho v dáli spatřím, rozeběhnu se proti němu, on proti mě taky, odhodí všechny věci co má v ruce, chytně mě do náruče. Držít mě a točí se mnou ve vzduchu a dá mi sladký polibek. Líbání v dešti, krása prostě..

Téma týdne→ Pastelky.

11. října 2011 v 19:12 | Májuš

Tématem týdne jsou Pastelky.. Já mám pastelky ráda, moc ráda. Ráda s nima kreslím. (A kdo ne?) Ve škole mmám pastelky v pouzdře, ale když se tam nevejdou, tak je nosím proste jen tak v batohu, ale to se stává jen málokdy.

Nejradši mám zelenou pastelku - prostě moje barvička. Ale pastelky mám ráda všechny. Nejradši mám takový ty tlustý, se kterýma se nádherně maluje. Víte který myslím? Ty jsou úplně boží..

Nejraději si kreslím v hodinách, a když máme třeba v pracovních sešitě nějaký černobílý obrázek, tak už dlouho černobílej nebude.. ;DD

Jinak mám moc ráda pastelky jako kusovky, koukejte:


Ticho? Ne, děkuji.

22. září 2011 v 8:59 | Májuš

Dnešní téma týdne bude takové nijaké, spíš jen, abych něco napsala.

Já osobně nemám ráda ticho. Jako jasně, někdy jo, ale já nemám ráda když je místnost plná lidí, a je tam úplné ticho. O samotě miluju hudbu, takže ticho taky moc nepreferuji. Někdy je to ale potřeba, kdyý má člověk problémy, potřebuje se vyplakat a být chvíli o samotě. Ale jak už jsem řekla, já ticho neprovozuji. :))

PS: Ani v hodinách nejsem potichu!

Nahota? Nikdy.

15. září 2011 v 9:28 | Májuš

Téma týdne je Nahota. Já osobně jsem stydlivá, jsem celkem dost stydlivá. V těláku třeba když se překvlíkáme a tak, tak to mi problém nedělá, z toho si vždycky děláme srandu a tak.. Ale třeba když mám státá ve spodním prádle u doktorky nebo (nedej Bože) před klukem? Ne, děkuji. Stydím se, nejradši bych se propadla do země. Doma mi to dělá větší problém než u cizích lidí, nevím proč..

Celebrity a nahota
Jak už jsem řekla, já bych do toho nešla. Nešla bych do toho i za cenu, že by mi za to dali třeba 2 000 000 Kč. Ne, opravdu ne. Já mám svoji hrdost, nepotřebuji aby mě očumoval svět. (Taky kdo by na mě byl zvědavej? ;D) Ale některé celebrity se tímto živí, jejich věc.. :) Obdivuju je, že se nestydí.

Sourozenci..

6. září 2011 v 14:03 | Májuš

Sourozenci. Co bychom si bez nich počali? Já ted anevím jak vy, ale já bych nechtěla být jedináček. Někdy sice třeba nadávám, že mi brácha dělá naschvály, štve mě. Někdy je to takovej ten pocit, kdy byste byli nejraději, kdyby vypadli z baráku. Ale pravda je úplně jiná. Svoje bráchy miluju, ruku do ohně bych za ně dala. Věřím jim, vím o nich všechno co vědět potřebuju.

Někdy si přeju, abych byla sama. Někdy si přeju úplnou samotu. Ale jakmile jsme spolu delší dobu od sebe, tak už si navzájem chybíme. Myslím, že takové sourozenectví jako máme my, by nám mohl kdekdo závidět. Mám je moc ráda.


Floccinaucinihilipilification.

22. srpna 2011 v 20:50 | Májuš

Tak tohle je téma týdne. Nevím co to je, neví to většina z nás, a to je (myslím si) asi účel. Takže co by to tak mohlo být? Já bych řekla, že je to:

  • Nějaká divná nemoc
  • Nějaká aplikace
  • Nějaký město
  • Nějaká vlastnost, která je napsaná latinsky
Kdo ví, co to je zač. Ale nijak se mě to netýká, takže jsem celkem v klidu..

Porno(grafie).

1. srpna 2011 v 15:17 | Májuš

Určitě jste se již všichni (alespoň většina) setkali se slovem porno. A co to vlastně je? Je to znázornění lidkého těla nebo sexuálního chování, které nemá jiný účel, než podněcovat lidský pud.

V dnešní době je pornografie takřka všude. Na internetu existují stránky vyhrazené právě pro porno, kde se můžete koukat, popřípadě i stahovat. ALE! Ale pod podmínkou, že vám již bylo 18 let. Je známo, že dospělí chlapi koukají na porno, ale jsou to i ženy.

Existuje také spousta úchylů, kteří si někde před školou počkají na děti, a ptom je nutí k dětské pornografii - takových případů je čím-dál víc a víc!

Můj názor: Na porno jsem se nikdy nedívala, a roozhodně ani nehodlám. Nemám to zapotřebí.

Reklamy.

27. července 2011 v 11:41 | Májuš

Reklamy. Každý určitě reklamy zná. Ať už z blogu, televize, internetu, i tzv "chodící reklamy", co jsou někdy i u nás ve městě. Chodí tam a říkají, jaké má ta věc, kterou propagují výhody, proč, atd, ...

Já reklamy nechápu. Teda nechápu, proč jsou v televizi tak dlouhé. Když si to tak vezmu s celým filmem, tak to je třeba někdy i 20 minut reklama. Waw. Hlavně u Ordinace mě to pěkně štve teda.! Ale v TV mám nejradši momentálně reklamu na Vodafone, Kecky → Mácháč.

Reklamy na internetu taky nemám ráda. Pořád mi nahoře, když otevču stránku, naskakují nějaký kolonky se reklamama. Většinou to je na nějaký produkt, který nemůžou prodat.

Na blogu jsou ale nejhorší reklamy. Jako jo, někdo chce napsat "hlasuj prosím tady a tady, dík". Hlásnu, ale jen pokud budu mít náladu, a pokud nebudu mít co dělat. ALE! Ale pokud budu mít třeba špatnou náladu, nebo pokud budud něco dělat na netu, nebudu se věnovat blogu, tak s tím nepočítejte! Já taky na blogy nepíšu: "čau hezký, podívej se ke mně na oplátku", tak nevím, proč by to mělai psát ostatní...

Jaká je vaše nejméně oblíbená reklama v televizi?

Moje je XXX Lutz Ta-Ta-Ta-TA.. ://


Duchové. Věříte na duchy?

13. července 2011 v 12:09 | Májuš

Téma týdne: DUCHOVÉ

Duchové jsou podle mě nadpřirozené bytosti. Existují hodní duchové, to jsou tací, kteří nás ochraňují a jsou stále při nás, ale zase jsou i zlí duchové. To jsou ti, kteří nás straší. (Vás asi ne, ale někoho třeba ano.)

Já osobně se duchů celkem dost bojím, protože nikdy nevím, co mi udělá. Už několikrát jsme zkoušely s kámoškama vyvolávat duchy, a párkrát se to povedlo. To bylo s kámoškou z Prostějova.

Byla jsem tenkrát u nich, spala jsem tam. Nudily jsme se, tak jsme si řekly, že vyvoláme duchy. Ze srandy. Povedlo se. Sedly jsme si naporti sobě a chytly jsme se za ruce. Terka začala pomalu říkat: "Voláme tě duchu mé babičky ***** ********* (nebudu tu zveřejňovat jméno, natožtak příjmení). Jestli jsi tu, dej nám prosím znamení." Pořád jsme se držely s očekáváním, co se bude dít. Najednou zaskřípala skříň. Lekly jsme se a pustily se. To by se ale nemělo... Raději jsme ducha zase odvolaly zpět, a dělaly něco jiného. Ale bylo to hrozný, bála jsem se, ale naštěstí jsme ducha bezpečně odvolaly.

Máte zkušenosti s vyvoláváním duchů?

Bojíte se duchů?




Seriály. Váš oblíbený..?

30. června 2011 v 8:40 | Májuš

Seriály mám ráda. Jak české, tak zahraniční. Z českých mám ráda třeba Ulici nebo Ordinaci, i když Ordinku asi víc. Sleduju to už zhruba 2 roky a pořád mě to neomrzelo. Doufám, že ani neomrzí. Vždycky ze všeho mám nejradši konec, je tam to: "V dalším díle uvidíte.." U toho tu telku nejvíc pozoruju. Ze zahraničních jsem měla ráda Dr. House, ale teďka mám moc ráda Přátele. Stáhla jsem si všech 10 sérií, takže to na noťasu už měsíc sleduju a pořád mě to strašně baví. Je to celkem s humorem, takže na blbou náladu - super ;).

Jaký je váš oblíbený seriál?

Radši české, nebo zahraniční?


 
 

Reklama