• Deníček

keď padáš, ja ťa vždy chytím

30. června 2017 v 0:01 | Májuš
Čaute. Už dlouho jsem nic nenapsala, já vím. Prostě jsem se k tomu nemohla dokopat a taky jsem čekala na lepší časy. Mám ÚSPĚŠNĚ po zkouškovým a užívám prázdnin. No - užívám - to je zvláštní pojem. Spíš jsem pořád v práci a když už nejsem v práci, tak jsem s NÍM. A to bych nebyla já, aby někde nebyl problém, že ano..

Seznámili jsme se (jak nečekaně) v práci. Tak ono se ani moc kde jinde seznamovat nejde, když pořád stojím za barem, že ano. A ano, je to voják. Zase voják. Po minulých zkušenostech jsem se zapřísáhla, že příště už to nebude voják, prostě ně, přes to nejede vlak. A stalo se. Jenže tentokrát je to jiný. Už nejsem malý děcka, co si budem nalhávat, vždycky to bylo něco ve smyslu užít si a čauky. Jenže teď je to úplně jiný a já mám pocit že ti motýli mi z toho břicha uletí. A já se bojím, co bude dál. V tom by nebyl háček, doteďka je všechno v pořádku. Jenže co budu dělat na konci září, až tady skončí kurz a pojede zpátky domů?......... Jsme do sebe bláznivě zamilovaní. A NEČEKANĚ je to oboustranné! Ano, taky se divím, že se někdo zamiloval do takovýho blázna, jako jsem já. Asi to bude taky blázen. Jsme dva blázni. Šíleně zamilovaní.

Víte co, rozdělme si ty chlapy na dvě strany. První část jsou ti, kteří jsou schopni pro holku dělat téměř cokoliv, jsou hodní, umí naslouchat. A pak jsou ti (jak jsme je nazvaly s Verčou) zlí. To je paradox, protože oni nejsou zlí, ale říkejme jim tak. Prostě jsou to přesně ti, kteří nechají holku do sebe bláznivě zamilovat, pohrajou si a udělají pápá. A já jsem se doteď do těch zlých zamilovávala. A pořád dokola. I když mě už život tolikrát profackoval, stejně jsem upada pořád do náručí tady těch kluků. Nevím, co mě na tom tak bralo. Možná šarm, vášeň, já fakt netuším. A když jsem naposledy měla tak zlomené srdce že už jsem myslela že se z toho nevyhrabu, tak jsem se zapřísáhla, že už tady ty typy nechci. A tu přišel ON. Přesně ten opačnej typ. Gentleman, skvělý kamarád, bezvadný parťák a úžasný milenec. Co víc bych si mohla přát? Snad jen to, aby tu se mnou zůstal pořád. Protože najít stejného blázna do zvířat - to mi asi bylo souzeno!

feel pain

12. dubna 2017 v 21:47 | Májuš

Proč to tak strašně moc bolí. Proč nás, když jsme byli malí, nikdo neupozornil, že ta tak strašně bolí když se zamilujete. Ale proč? Taková odporná tupá bolest na srdci, kdy ani pláč nepomůže. Nemůžeš jíst, nemůžeš se smát, nemůžeš spát, protože furt myslíš na to, jak je s ní. Jak je s ní a přitom mohl být s tebou, kdyby chtěl. A co ty bys za to dala. I po tom všem. I po těch všech ubrečených nocích a svíjení se v bolestech a naříkání. Kdy už si konečně uvědomí, co mohl mít a přitom to ztratil. A jak moc mi tím ublížil.. To se jen tak nezahojí. Hojí se to už 2 roky a pořád je to čerstvá rána. Neuzavřená kapitola. Jak mi řekla Dinka "Niektoré kapitoly sa neuzavrú nikdy, miláčik."

popiccci

25. března 2017 v 20:21 | Májuš
Ten pocit, když je všechno úplně na kokot. Ve škole se nedaří, doma nic moc, peněz mám málo, chlapa nemám, jsem totally in love do jednoho idiota, který nemá zájem. Druhý naopak zájem má, ale čas si na mě neudělá. Ale mě už nebaví dělat všem jenom kkta který poslouchá a nic neříká. Když má někdo depku, jsem ochotna tam hned dojet. Proč tohoto nejsou schopni ostatní? Zajímavé. Ostatní mají problémy ale já je mít prostě nemůžu. Nebo můžu, ale nesmím to dát najevo. Tak to v sobě dusím, protože to nikoho nezajímá, že se něco děje. A pak jednoho dne vybuchnu jak načasovaná bomba. Už jsem takhle vybuchla před týdnem a znova už nechcu. Proč tu není nikdo pro mě? Ještě že můj pes neumí mluvit. Ví toho až moc..

Toto je evidentně má jediná láska opačného pohlaví. Nejde ho nemilovat. Když uteču, tak jedině s ním. Archi <3

Send my love to your new lover.

16. března 2017 v 20:28 | Májuš

Jak dokáže jedna jediná věta zkazit člověku celý den. Jedna hloupá věta....

Kdyby aspoň nešlo o NĚJ. Mám pocit, že všechno se točí kolem NĚHO. A že ostatní mi to dělají naschvál, když o NĚM mluví. Přes půl roku jsem ho neviděla. A nevím jestli ho chci vidět. Když už jsem svoje srdce konečně přesvědčila o tom, že už mi ubližovat nebude, že už se jen tak nedám, že už to překonám, že už na něj zapomenu, tak se tu najednou objeví. Jako blesk z čistýho nebe. Nevím, co to se mnou udělá, pokud se za týden potkáme. Nevím, jestli to zvládnu. Při každé myšlence na něj mě přepadne deprese a pocit úzkosti. Jako by na světě neexistovalo nic jinýho, je MY. My dva. Bude mě vůbec chtít vidět, po tom všem? Chci, aby viděl, že jsem konečně šťastná. Šťastná bez něj. Dokážu se tak tvářit? Protože nejsem..

hádam aj ty máš právo na šťastie

9. ledna 2017 v 21:28 | Májuš

Dlouho jsem se neozývala, nějak nebyla chuť a hlavně čas. Protože být studentem vysoké školy není tak jednoduché, teda pokud ji chcete úspěšně dokončit. Jak všeci říkají: "Jé, ty jsi na vysoké, to beztak furt chlastáš." Věřte mi, na to není čas. Když se budu celé zkouškové učit /což dělám/, tak to vyjde na stejno, jako kdybych celé zkouškové prochlastala /asi začnu/. První zkoušku jsem měla před vánocama, to jsme měla za E, jsem spokojená. Ale od novýho roku se to jenom sere, se zítřkem už mám posraný 2 zkoušky. Protože ono nabiflovat se orgánu a anorgánu není tak ízy, jak se zdá. Když té chemii člověk rozumí jako granulář barfařovi, tak je to pak těžký. Aneb promrhaný 4 dny života, které mi už nikdo nevrátí. Promrhaný jen proto, abych zjistila že jsem úplně dutá a že na to prostě nemám. Naučit se všechny reakce, sacharidy, vypočítat pH a vytvořit rovnici, dyť pohodička žejo, ízy.

Zdarec.
už ať jsem zase doma s tím našim smíškem vysmátým.

Hloupé objetí

11. listopadu 2016 v 16:48 | Májuš

Člověk by ani neřekl, z jakých maličkostí se může radovat. Může to být jenom hloupé objetí...

Byla půlnoc a byla party. Já jsem věděla že tam bude, tak jako pokaždý. Takovou akci si nenechá žádnej normální veteriňák ujít. Věděla jsem, že má pro mě slabost, tak jako já pro něj, ovšem z mé strany je to větší. Přišla jsem k baru, že si objednám pití. Stojím tam, čekám na servírku a vidím, jak si mě někdo rentgenovýma očima prohlíží. Jakmile jsem se na něj podívala, nasadil americký úsměv a začal mi mávat. Rozzářily se mu oči. A ostatně, mně taky. Odpověděla jsem na pozdrav, počkala si na drink a šla si sednout za holkama. Holky odešly s tím, že jdou kouřit. Já jsem věděla, že když tam budu sama, že za mnou dojde. A on opravdu došel. Začali jsme si povídat, všechno bylo super. Za chvíli došlo na tancování. Viděla jsem, že stojí u baru a prohlíží si mě. Odhodlala jsem se, a šla jsem za ním se slovy, jestli smím prosit. Nechtěl, cukal s sebou. Nasadila jsem psí pohled a se slovy "Přece takovým velkým psím očím nemůžete odolat.." mi odvětil: "Máš velký nádherný oči, krásný. Ale fakt ne, potom si s tebou zatancuju, ale teď ne-e." Tak dobře teda. Po 5 písničkách jsem si pro něj přišla. Souhlasil. A jéjé, zrovna začali hrát ploužák. To asi pustil DJ v můj prospěch. Chytl mě za pas a ručky šmátralky pořád jezdily nahoru směrem k lopatkách a dolů na zadek. Ten neustálý kontakt očí mám pořád v hlavě. A tak to pokračovalo několik minut.. Kolem druhé hodiny se rozhodl, že půjde domů, když už vstává v 7 ráno. Bránila jsem mu všema ženskýma zbraněma a psím pohledem. Objal mě, dal mi pusu na tvář a řekl: "Já už fakt musím jít. Rád bych tu s tebou byl, víš že tě prostě miluju, ale ráno vstávám do práce." a dal mi pusu na krk. V tu ránu mým tělem projela elektrika a říkám si, že je možná dobře že už jde. Dávala bych tomu ještě tak půl hodiny a dopadlo by to špatně, pro oba. Dala jsem mu pusu na tvář a objala ho. Ta jeho vůně je tak sexy až mě to štve..

Jop. Tak přesně takový zážitky prožívám se svým bývalým učitelem. Jsem nemožná..

titulek článku nesmí být prázdný

5. listopadu 2016 v 20:54 | Májuš

Nejhorší, co můžete udělat, je být stále zamilovaný do určité osoby. I přes to všechno, co jste spolu prožili, jak vás odkopla, jak moc vám ublížila. Pořád čekáte, že ho někde potkáte, třeba náhodně. Náhodně se potuluju po Brně s myšlenkou, že někde se určitě objeví. Kor pokud je ve službě. Protože vím, že když se naši oči střetnou, stojí to za to. Vždycky je tam ta pitomá jiskra, ten chtíč. Takový to dítě, který chce strašně moc sušenku a snaží se vymyslet stopadesát způsobů, jak se k ní dostat. Tak něco takovýho teď prožívám. Jsem z toho úplně zmatená. Bože, zase další článěk o hovně a jen o mých pocitech. Říká se, že podruhé do stejné řeky nevstoupíš, ale pravdou je, že do ní vstoupíš tolikrát, dokud se neutopíš. A přesně tak to je.

deník vysokoškolačky

10. října 2016 v 22:46 | Májuš

Už čtvrtej týden na vysoké škole. Ty kokos, to to letí. Ten pocit, když si rozumíš víc s cizíma než s vlastníma, navíc se slovákama. Mám pocit, že mám novou kamarádku. Slovenskou. Hezkou. Záviďte mi. (just kidding please) Hej ne, jako jde to fakt do sraček tady totok. S lidma, se kterýma se znáš, s tebou evidentně nechcou nic mít, protože prostě neumíš sladit kabelku a boty. Who cares?! Mezi takovýma lidma teda opravdu být nechci.

Nemůžu najít žádnou brigádu, protože mám nejvícnakokotnahovno rozvrh. No sama jsem si ho neskládala, to bych musela být teda hodně ožralá. Co jsem se tak dívala na brigády tak skoro všechno je na směny každý den, což si já opravdu dovolit nemůžu, když jeden den jsem ve škole dopoledne, druhej odpoledne a třetí celej den. To se prostě nedá. Ale teď jsem našla inzerát, psala jsem tam, odepsali mi a ve čtvrtek se tam jdu domluvit. Finally I found it!

Jinak škola - co na to říct. Prostě škola. Není to škola, kde ti maminka musí omlouvat hodiny, nemusíš si falšovat omluvenky, nikdo po tobě nic nechce. Všechno je jen na tobě. Jestli se naučíš na zkoušku, to je jen na tobě. Celkem záhul na dvacetiletou holku s duší desetileté. No jo, ale o tom to je. O tom je ten život. Zkusit a poznat. Jednou jsem se na toho zootechnika dala, tak to dělám ať to stojí co to stojí. Počítám s tím, že chemii budu dělat možná i 5 semestrů. Ale udělám to!

Btw: příští léto letím do Cali. Už se těším, jelikož to je můj sen už asi od 10ti let. Aneb juchů, pojďmě utratit 50 litrů jen tak!


Moje dvě tlamičky ušaté. Nevím, co bych bez nich dělala!

Bol to iba príbeh..

28. září 2016 v 11:55 | Májuš
Teraz už je inde, už im to nevýde.. Nikdy sa nesplní, to čo sa malo stať.

Bože, zas poslouchám tadyk takový sračky a to jenom proto, že mám depku. Ani nevíte, jak moc mě to ničí! On mě ničí. Jenže on o tom vůbec neví, jak moc to bolí. Furt myslet na ten krásný úsměv a na tu jeho vůni. Na jeho smích a na jeho kouzelný oči. Nedokážu to už dál! Ať mě třeba pošle do prdele, ale ať mě neignoruje. Dneska se mi o nás dvou zdálo. Měli jsme sraz na parkovišti, poslední šance. A on tam fakt přijel. Dovezl mi Toffifee a kytičku. Políbili jsme se. V tu chvíli jsem se vzbudila a vzpomínala, jaký to bylo, když jsme se poprvé políbili. Něco kouzelnýho to bylo. Nic lepšího jsem v životě neokusila. Je to pro mě zakázaný ovoce.

Já už dál nemůžu, už mě to ubíjí. Každou minutou myšlením na něho postupně umírá kousek mě. A já mám pocit že už jsem úplně mrtvá..

budeš mě pořád stejně milovat?

22. září 2016 v 20:16 | Májuš

Ubližuješ mi a vůbec nevíš, jak moc to bolí. Jenom si se mnou pohráváš. Ale já nejsem hračka, ani tvůj majetek. Svým způsobem je celé mé srdce jen tvoje. A ty už to dva roky nemůžeš pochopit. Pořád se bojíš. Nedáš mi přítežitost ti to dokázat. Proč mě necháváš furt jen odejít? Čekám, až mě zastavíš. Ale to ty neuděláš. Radši si budeš o samotě bušit hlavou do hlavy, žes mě nechal odejít. Ale nic pro to neuděláš. Už na to nemám sílu. Už jsem z tebe vyčerpaná. Snažím se na tebe nemyslet, ale nedá se to. Když už jen na chvilku kouknu na jinýho, vždycky si vzpomenu na tebe. Vždycky u mě budeš na prvním místě ty. A už dva roky jsi. Tak proč to furt nedokážeš pochopit?

"mám se fajn"

21. srpna 2016 v 13:03 | Májuš

Každý máme své problémy. Někdo hledá jejich řešení, někdo ne. Někdo se svěří, někdo ne, protože není komu a nikoho to nezajímá. Někdo je v sobě drží tak dlouho, že jednoho nečekanýho dne popadne histerický záchvat a jednoduše vybouchne. A ublíží tím mnoha lidem, protože těm je to líto. Ale jak jim to může být líto když tu pro něj nejsou? Co když je to vůbec nezajímá? Úspěchy ho zajímají, ale neúspěchy ne? Ono je jednodušší říct "Je mi fajn, mám se dobře." než vysvětlovat, kor když na to nemáte náladu... (tímto končím svůj monolog)

PS: Bolí mě zápěstí ale nikoho to nezajímá. Jo a mám se fajn, kdyby něco.

lituj činů, které nedotáhneš do konce.

25. května 2016 v 6:14 | Májuš

Můj příběh o tom, jak jsem (ne)dostala učitele. Po maturitě, samozřejmě.

Zezačátku nuda, takový ty klasický bláboly, kdy ti každej z učitelů řekne jak je rád že vás poznal a přeje vám do života mnoho štěstí a blahblah. Už mě to nebavilo poslouchat, taky proto, že ON tam ještě nebyl (pro ty, kdo neví - než jsem nastoupila do prváku, doufala jsem, že tu bude nějaký mladý pěkný učitel - u od první hodiny angličtiny jsem věděla že je to ON. nicméně jsem si dala výzvu, že na maturiťáku po něm zkusím vyjet). Všeci si chodili ťukat na zdraví, a tak půl hodinka utekla jako voda a všimla jsem si, že došel. Jenom na chvilku tu bude, říkám si. Ano, na chvilku do 4 do rána.

Odbyla půlnoc a začalo se to rozjíždět - všeci na parkete, každý tancuje s každým. S NÍM mi tancovala jedna slečna z vedlejší třídy a pořád se po sobě smolili. No začala jsem neskutečně žárlit, to vám povím, do mýho rajónu mi lozit nebude, děvenka! Nějak jsem to rozdejchala. Jo, mimochodem, byl celkem dost na sračky, ale to většina z nás. (ale já si to aspoň pamatuju) Že půjdeme s Barunkou tancovat, tak jsem ju chytla a než jsme došly na parket, už si mě tiskl k sobě, že mě hledá kvůli tanci. No byla jsem skoro v sedmým nebi. Jakmile začalo něco svižnějšího, stáli jsme vedle sebe, tancovali a neustále si povídali. Začal mi vykládat, jak jsem strašně krásná, suprová, úžasná, chytrá a kdesi cosi. (takže teď jsem namyšlená, jen abyste věděli!) Najednou něco zamumlal a já jsem mu nerozuměla, tak jsem ho požádala o zopakování, ale to už se zdráhal an echtěl mi to říct. No nic, tancovali jsme. Snažila jsem se ho vyprovokovat svýma krouživými pohyby na jeho... ehm, řekněme klíně. Co jsem tak pocítila, celkem dost se mu to líbilo. Přestali jsme tancovat a povídá, jestli se nepůjdem projít, jakože "projít na vzduch spolu". Nezdráhala jsem se, to je jasný, vždyť po tom od prváku toužím! Jenže v tu ránu ho dohnalo svědomí a říká: "Ne, ne, promiň, já, já... já nemůžu.... nebo můžu? co myslíš?" No já jsem rozhodně chtěla, nějaká manželka pro mě není překážkou (a všeci do mě, vypadám jak největší svině). Začal mi vykládat, jak ho strašně přitahuju, že jsem to určitě sama cítila při tom tanci. A že by strašně chtěl, ale že ho prostě hryže svědomí. Furt byl na vážkách. Tak to trvalo asi do 4 (teda to provokativní tancování) a pak už jsme musely utíkat na bus. Říkám: "Tak se s NÍM aspoň půjdem rozloučit." Tak jsme šly. Byl udiven (a pořád na šrot) z toho že už jdu, chytl mě za hlavu a dal mi asi stopadesát pusinek na líčko. A to je konec, už ho nikdy neuvidím. Akorát začátkem června, při předávání vysvědčení na zámku.

Ani nevíte jak lituju toho, že jsem to nedotáhla do konce. Možná to pro některé z vás byla nuda, ale já se prostě musím svěřit.

nemůžeš dýchat

19. dubna 2016 v 15:28 | Májuš

ten pocit, když už se kompletně složíš, protože to nedáváš. bum a je to tu. teda bylo. byla jsem tu v neděli na pokoji sama. řeknu si, jo, pustím si písničky, však pohoda. do toho vzpomínky, touha a strach. a je tu histerickej záchvat. nemůžeš dýchat a jenom řveš, nejde to zastavit. už mě to tu nebaví. škola se sere, nevím, jestli půjdu k maturitě, toužím po někom, kdo o to evidentně nestojí, doma na nic a k tomu není nikdo, kdo by mě vyslechl. nemůžu dýchat, návaly horka. furt řveš. přijde morka, řekne ti "nebeč" a ty se rozbrečíš ještě víc... no jo, každý máme nějakou takovou slabou chvilku. já ji teď mívám bohužel celkem často. ale aspoň už jsem z ekonomiky puštěná k maturitě! tudíž opravdu už skoro za 2 týdny! waw, měla bych jít číst. ještě mi zbývá asi 5 knížek. no nic, musím to o svaťáku dohnat.

sere mě. sere mě, že neví co chce. buď mě chce nebo nechce. nic jinýho mezi tím není. a to on nedokáže pochopit. já vím že chce, on ví že chci já, ale prostě to nějak nejde. ten pocit, když po někom toužíš. už je to skoro rok. času měl dost. mám se na to vykašlat a vzdát se boje nebo to pořád zkoušet dál? těžká otázka. už na to nemám. už to nedávám. uvidím ho v sobotu na svatbě, budem spolu obývat jednu místnost od rána do večera. nemáme problém se bavit. máme problém se bavit spolu o nás. já už dál prostě nemůzu..

na závěr se vám pochlubím tablovkou

why do I feel alone?

14. dubna 2016 v 18:56 | Májuš
Dívám se, že poslední článek jsem psala v lednu, haha. To jsem si ještě říkala Jó maturita, to je až za dlouho, za několik měsíců. Než se člověk nadechne, tak už těch několik měsíců uběhlo, kolečka mám za sebou a skoro za 14 dní maturuju. Teda, to se ještě uvidí. Protože to se prostě nehodí, aby někdo na veterině propadal z ekonomiky.. Takže mám týden na to, abych předvědčila inženýrku, že na to mám a přislíbím, že si ekonomiku opravdu vytáhnout nechci.

Příští víkend je svatba, to to tak rychle utíká, šmarja. Po svatbě maturita, po maturitě mimčo a pak vysoká. Haha, máme to dobře nalajnovaný, co? :-))

Za poslední dobu se událo několik zlomových okamžiků v mém životě. Začali jsme se nějak víc bavit a jela jsem k němu v neděli s tím, že se budem dívat na film a půjdem se psem na procházku. No, co si budem nalhávat, vyspali jsme se spolu. Ale on nedokáže pochopit, že to nebylo jen tak, jen tak z hecu neo že bych "to" zrovna strašně moc potřebovala. Nedokáže pochopit, že ho mám opravdu ráda a jsem do něj zamilovaná. Sakra, přece bych se nevyspala s někým, kdo mě nepřitahuje a koho nemám ráda. Chtěl čas, má ho skoro rok a nikam se to neposunulo. Nevím co dělat a bojím se co bude. Na svatbě se uvidíme, bude tam celej den. Nekomunikuje. Ale tam musíme nějak spolu mluvit ne? Chtěla bych si s ním zatančit, ale to se mi asi nestane.

maturita? co to je?

8. ledna 2016 v 17:29 | Májuš

Dlouho jsem nenapsala žádný článek, haha. Nebyl čaas a ani nebylo o čem psát. Teď už to je lepší, i když teda.... No zkrátka - maturitní ročník. Jelikož jsem byla za celé čtyři roky neskutečně lenivá a říkala jsem si "Však co číst maturitní četbu, to zfouknu před maturitou." Jo jasně. Haha. Asi jsem tenkrát snídala vtipnou kaši. Už jich mám 7 přečtených, takže mi jich chybí 13. Už jenom 13, juchů! Maturitní otázky už mám vytisklé, už jen se to naučit.

První týden v únoru máme jarní prázdniny, pro nás, čtvrťáky, kolečkové prázdniny. Kdo není na veterině v Kroměříži, nezná výraz "kolečkové prázdniny". Pokud chcete, vysvětlím vám to. Máme předmět - laboratorní technika. Ve třeťáku jsme brali moč a krev, toto pololetí bereme laboratorní zvíře. Jde o to, že u každého tématu máme několik 10x, co musíme umět jako když bičem mrská. To znamená, že u moči musíme umět 10x polynurie; 10x anurie; 10x oligurie; atd. Bude to sranda, jelikož mám na každých 10x 10 vteřin. To budou teprv lítat pětečky, juchů! :-D Ale zas je to příprava na maturitu. Jo to bude ještě prdel. Oficiálně už z ničeho nepropadám, juchů! Ale čtverek, ty budou minimálně 2. Sere mě to, ale vím, že je to moje chyba, že jsem se dostatečně nepřipravovala na testy.

Btw: dneska jsem se byla podívat na DOD Mendelky. No super! Chci tam jít. Berou 120 uchazečů bez přijímaček, podle průměru vysvědčení. V tu ránu jsem si uvědomila, že jsem fakt kráva, že jsem se líp neučila. :-D Ale tak snad to vyjde, musíte držet palečky!


 
 

Reklama