Listopad 2016

Hloupé objetí

11. listopadu 2016 v 16:48 | Májuš |  • Deníček

Člověk by ani neřekl, z jakých maličkostí se může radovat. Může to být jenom hloupé objetí...

Byla půlnoc a byla party. Já jsem věděla že tam bude, tak jako pokaždý. Takovou akci si nenechá žádnej normální veteriňák ujít. Věděla jsem, že má pro mě slabost, tak jako já pro něj, ovšem z mé strany je to větší. Přišla jsem k baru, že si objednám pití. Stojím tam, čekám na servírku a vidím, jak si mě někdo rentgenovýma očima prohlíží. Jakmile jsem se na něj podívala, nasadil americký úsměv a začal mi mávat. Rozzářily se mu oči. A ostatně, mně taky. Odpověděla jsem na pozdrav, počkala si na drink a šla si sednout za holkama. Holky odešly s tím, že jdou kouřit. Já jsem věděla, že když tam budu sama, že za mnou dojde. A on opravdu došel. Začali jsme si povídat, všechno bylo super. Za chvíli došlo na tancování. Viděla jsem, že stojí u baru a prohlíží si mě. Odhodlala jsem se, a šla jsem za ním se slovy, jestli smím prosit. Nechtěl, cukal s sebou. Nasadila jsem psí pohled a se slovy "Přece takovým velkým psím očím nemůžete odolat.." mi odvětil: "Máš velký nádherný oči, krásný. Ale fakt ne, potom si s tebou zatancuju, ale teď ne-e." Tak dobře teda. Po 5 písničkách jsem si pro něj přišla. Souhlasil. A jéjé, zrovna začali hrát ploužák. To asi pustil DJ v můj prospěch. Chytl mě za pas a ručky šmátralky pořád jezdily nahoru směrem k lopatkách a dolů na zadek. Ten neustálý kontakt očí mám pořád v hlavě. A tak to pokračovalo několik minut.. Kolem druhé hodiny se rozhodl, že půjde domů, když už vstává v 7 ráno. Bránila jsem mu všema ženskýma zbraněma a psím pohledem. Objal mě, dal mi pusu na tvář a řekl: "Já už fakt musím jít. Rád bych tu s tebou byl, víš že tě prostě miluju, ale ráno vstávám do práce." a dal mi pusu na krk. V tu ránu mým tělem projela elektrika a říkám si, že je možná dobře že už jde. Dávala bych tomu ještě tak půl hodiny a dopadlo by to špatně, pro oba. Dala jsem mu pusu na tvář a objala ho. Ta jeho vůně je tak sexy až mě to štve..

Jop. Tak přesně takový zážitky prožívám se svým bývalým učitelem. Jsem nemožná..

titulek článku nesmí být prázdný

5. listopadu 2016 v 20:54 | Májuš |  • Deníček

Nejhorší, co můžete udělat, je být stále zamilovaný do určité osoby. I přes to všechno, co jste spolu prožili, jak vás odkopla, jak moc vám ublížila. Pořád čekáte, že ho někde potkáte, třeba náhodně. Náhodně se potuluju po Brně s myšlenkou, že někde se určitě objeví. Kor pokud je ve službě. Protože vím, že když se naši oči střetnou, stojí to za to. Vždycky je tam ta pitomá jiskra, ten chtíč. Takový to dítě, který chce strašně moc sušenku a snaží se vymyslet stopadesát způsobů, jak se k ní dostat. Tak něco takovýho teď prožívám. Jsem z toho úplně zmatená. Bože, zase další článěk o hovně a jen o mých pocitech. Říká se, že podruhé do stejné řeky nevstoupíš, ale pravdou je, že do ní vstoupíš tolikrát, dokud se neutopíš. A přesně tak to je.