Květen 2016

lituj činů, které nedotáhneš do konce.

25. května 2016 v 6:14 | Májuš |  • Deníček

Můj příběh o tom, jak jsem (ne)dostala učitele. Po maturitě, samozřejmě.

Zezačátku nuda, takový ty klasický bláboly, kdy ti každej z učitelů řekne jak je rád že vás poznal a přeje vám do života mnoho štěstí a blahblah. Už mě to nebavilo poslouchat, taky proto, že ON tam ještě nebyl (pro ty, kdo neví - než jsem nastoupila do prváku, doufala jsem, že tu bude nějaký mladý pěkný učitel - u od první hodiny angličtiny jsem věděla že je to ON. nicméně jsem si dala výzvu, že na maturiťáku po něm zkusím vyjet). Všeci si chodili ťukat na zdraví, a tak půl hodinka utekla jako voda a všimla jsem si, že došel. Jenom na chvilku tu bude, říkám si. Ano, na chvilku do 4 do rána.

Odbyla půlnoc a začalo se to rozjíždět - všeci na parkete, každý tancuje s každým. S NÍM mi tancovala jedna slečna z vedlejší třídy a pořád se po sobě smolili. No začala jsem neskutečně žárlit, to vám povím, do mýho rajónu mi lozit nebude, děvenka! Nějak jsem to rozdejchala. Jo, mimochodem, byl celkem dost na sračky, ale to většina z nás. (ale já si to aspoň pamatuju) Že půjdeme s Barunkou tancovat, tak jsem ju chytla a než jsme došly na parket, už si mě tiskl k sobě, že mě hledá kvůli tanci. No byla jsem skoro v sedmým nebi. Jakmile začalo něco svižnějšího, stáli jsme vedle sebe, tancovali a neustále si povídali. Začal mi vykládat, jak jsem strašně krásná, suprová, úžasná, chytrá a kdesi cosi. (takže teď jsem namyšlená, jen abyste věděli!) Najednou něco zamumlal a já jsem mu nerozuměla, tak jsem ho požádala o zopakování, ale to už se zdráhal an echtěl mi to říct. No nic, tancovali jsme. Snažila jsem se ho vyprovokovat svýma krouživými pohyby na jeho... ehm, řekněme klíně. Co jsem tak pocítila, celkem dost se mu to líbilo. Přestali jsme tancovat a povídá, jestli se nepůjdem projít, jakože "projít na vzduch spolu". Nezdráhala jsem se, to je jasný, vždyť po tom od prváku toužím! Jenže v tu ránu ho dohnalo svědomí a říká: "Ne, ne, promiň, já, já... já nemůžu.... nebo můžu? co myslíš?" No já jsem rozhodně chtěla, nějaká manželka pro mě není překážkou (a všeci do mě, vypadám jak největší svině). Začal mi vykládat, jak ho strašně přitahuju, že jsem to určitě sama cítila při tom tanci. A že by strašně chtěl, ale že ho prostě hryže svědomí. Furt byl na vážkách. Tak to trvalo asi do 4 (teda to provokativní tancování) a pak už jsme musely utíkat na bus. Říkám: "Tak se s NÍM aspoň půjdem rozloučit." Tak jsme šly. Byl udiven (a pořád na šrot) z toho že už jdu, chytl mě za hlavu a dal mi asi stopadesát pusinek na líčko. A to je konec, už ho nikdy neuvidím. Akorát začátkem června, při předávání vysvědčení na zámku.

Ani nevíte jak lituju toho, že jsem to nedotáhla do konce. Možná to pro některé z vás byla nuda, ale já se prostě musím svěřit.