Duben 2016

nemůžeš dýchat

19. dubna 2016 v 15:28 | Májuš |  • Deníček

ten pocit, když už se kompletně složíš, protože to nedáváš. bum a je to tu. teda bylo. byla jsem tu v neděli na pokoji sama. řeknu si, jo, pustím si písničky, však pohoda. do toho vzpomínky, touha a strach. a je tu histerickej záchvat. nemůžeš dýchat a jenom řveš, nejde to zastavit. už mě to tu nebaví. škola se sere, nevím, jestli půjdu k maturitě, toužím po někom, kdo o to evidentně nestojí, doma na nic a k tomu není nikdo, kdo by mě vyslechl. nemůžu dýchat, návaly horka. furt řveš. přijde morka, řekne ti "nebeč" a ty se rozbrečíš ještě víc... no jo, každý máme nějakou takovou slabou chvilku. já ji teď mívám bohužel celkem často. ale aspoň už jsem z ekonomiky puštěná k maturitě! tudíž opravdu už skoro za 2 týdny! waw, měla bych jít číst. ještě mi zbývá asi 5 knížek. no nic, musím to o svaťáku dohnat.

sere mě. sere mě, že neví co chce. buď mě chce nebo nechce. nic jinýho mezi tím není. a to on nedokáže pochopit. já vím že chce, on ví že chci já, ale prostě to nějak nejde. ten pocit, když po někom toužíš. už je to skoro rok. času měl dost. mám se na to vykašlat a vzdát se boje nebo to pořád zkoušet dál? těžká otázka. už na to nemám. už to nedávám. uvidím ho v sobotu na svatbě, budem spolu obývat jednu místnost od rána do večera. nemáme problém se bavit. máme problém se bavit spolu o nás. já už dál prostě nemůzu..

na závěr se vám pochlubím tablovkou

why do I feel alone?

14. dubna 2016 v 18:56 | Májuš |  • Deníček
Dívám se, že poslední článek jsem psala v lednu, haha. To jsem si ještě říkala Jó maturita, to je až za dlouho, za několik měsíců. Než se člověk nadechne, tak už těch několik měsíců uběhlo, kolečka mám za sebou a skoro za 14 dní maturuju. Teda, to se ještě uvidí. Protože to se prostě nehodí, aby někdo na veterině propadal z ekonomiky.. Takže mám týden na to, abych předvědčila inženýrku, že na to mám a přislíbím, že si ekonomiku opravdu vytáhnout nechci.

Příští víkend je svatba, to to tak rychle utíká, šmarja. Po svatbě maturita, po maturitě mimčo a pak vysoká. Haha, máme to dobře nalajnovaný, co? :-))

Za poslední dobu se událo několik zlomových okamžiků v mém životě. Začali jsme se nějak víc bavit a jela jsem k němu v neděli s tím, že se budem dívat na film a půjdem se psem na procházku. No, co si budem nalhávat, vyspali jsme se spolu. Ale on nedokáže pochopit, že to nebylo jen tak, jen tak z hecu neo že bych "to" zrovna strašně moc potřebovala. Nedokáže pochopit, že ho mám opravdu ráda a jsem do něj zamilovaná. Sakra, přece bych se nevyspala s někým, kdo mě nepřitahuje a koho nemám ráda. Chtěl čas, má ho skoro rok a nikam se to neposunulo. Nevím co dělat a bojím se co bude. Na svatbě se uvidíme, bude tam celej den. Nekomunikuje. Ale tam musíme nějak spolu mluvit ne? Chtěla bych si s ním zatančit, ale to se mi asi nestane.