Květen 2015

Poznáš ten pocit...

14. května 2015 v 20:06 | Májuš |  • Deníček

Ten pocit, když z tebe všichni dělají debila. Nebo je to jen klam? Ráda bych to věděla. Nevím proč, ale mám pocit, že mě nikdo nebere poslední dobou vážně. Cokoli řeknu, je údajně nější píčovina jakou kdy člověk slyšel, přitom je to jen například normální dotaz. Proč se věcí mění? Proč se lidi mění? Už to není, co to bývalo. Říkala jsem si, že už jsem velká holka. Jo. Mám 18 roků, mám auto, jsem takřka nezávislá. Jenže jak se pozná nezávislost? Že když jste na intru, tak vám chybí domov? Je to složitý. Strašně moc komplikovaný. Jsem maminčin mazánek a navždy budu. Nevím co cítím, jsem strašně zmatená. Tento týden mě totálně zabíjí. Strašně moc chci domů a přitom vůbec nechci. Jak je to možné? Co se děje? Něco se změnilo. Potřebuju vypadnout. Aspoň na 2 týdny někam. Úplně sama. Se psama. To by bylo žůžo. Kéž by to tak šlo. Moje mysl musí pořád nad něčím přemýšlet. Jsem strašně zmatená, nevím co chci. Nedokážu popsat svoje pocity. Opravdu se cítím strašně. Ten pocit když máte strašně moc přátel a přitom žádného přítele. Ten kdo je s vámi furt, ten vás nebre vážně. A ten kdo je daleko, toho to nezajímá. Miluju svoje psy! V uších mi zní Lindsey, aspoň nějaká uklidňovačka. Mám strašně zamotanou hlavu. Zítra přijedu okolo 11 domů tak hned půjdu s Ardžou na procházku. Jak já se těším až mi zase na přivítanou olézne uši! Miluju to! Miluju HO!!




best of the best.

8. května 2015 v 19:48 | Májuš |  • Deníček

Zažila jsem tu nélepčéší praxi jakou jsem mohla na této škole zažít. Absolutně boží to bylo. Nekecám. Celej týden v prasečáku. Jo prasata, řekne si každej. Ale pro mě, jako studentku veteriny, to bylo něco jako zázrak.

Začalo to tvorbou inseminační dávky. Odebralo se sperma od plemeníka a dalo se do speciálního sáčku. Do toho sáčku se přidal roztok (voda o určité teplotě, vitamíny, ATB pro živé spermie a mnoho dalšího) a do roztoku barvivo. Celé to bylo ošetřeno správnou teplotou. Všechno se rozdělilo do malých kapslí a ty se zatavily a poté usladnily.

Poté jsme koušeli inseminovat prasnice. Celkem sranda, vidíš to poprvé a už to máš dělat. Nejdřív se do uličky pustil kanec aby se zjistilo, zda je prasnice v říji. To se poznalo tak, že když jsem na ni šáhla, spustila obranný reflex a ztuhla jako prkno. Ano, takhle vypadá prasnice v říji. Tak do takové samičky se zavedla sondička přes pohlavní orgány a spustila se inseminační dávka. Čím více byla samice v říji, tím lépe přijímalo plemeníkovo libido.

Ve středu nás čekal porod. Absolutně boží! Když samička neporodí (nebo porodí jen málo selat) přirozenou cestou, musí se jí pomoct. Tak jsem si natáhla obří rukavici až k rameni, namazala vazelínou a vrhla se na to. Jelikož samička ležela, musela jsem si k ní také lehnout, aby se tam vůbec moje malá ručička dostala. A už to bylo. 3 miminka jsem přivedla na svět! Ńufky malý. Následovalo ošetření selete po porodu, což je očištění. Poté jsme kastrovali samečky. Nebudu vám to tu popisovat, asi si každý dokážete představit, co znamená kastrace. Dělá se to proto, že pokud není samec vykastrovaný a porazí se, jeho maso potom smrdí. Ještě jsme tetovali selátka, což byla véélikááá rozcvička po ránu. Vběhnou do boxu, chytit do každé ruky jedno sele a držet. veterinář tetoval ouška a mistrová jim je dezinfikovala a barvila. Takhle jsme udělali cca 300-400 selat.

No a poslední den jsme ošetřovali prasnice po porodu. Vzhledem k tomu, že po porodu jsou náchylné na syndrom MMA (mastitis, metritis, agalakcie), tak těm samičkám, u kterých jsme našli výtok a zvýšenou teplotu, jsme to píchli. No nelíbilo se jim to, ani se nedivím.

Nejvíc boží praxe! Příští týden mě čeká kravín. Střížovice, těšte se!!

zdroj fotky: google!