Květen 2014

já bloudila ty dny za ruku s osudem, byli jsme já a ty..

22. května 2014 v 19:57 | Májuš |  • Deníček



Už to na mě zase padá. Byla jsem v pohodě, všechno bylo v pohodě, všichni byli v pohodě. Pak jen chvilka přemýšlení a najednou rána do srdce. Až teď jsem si to uvědomila, já kravka. Jsem v tom až po uši. Jestli si najde jinou, nezvládnu to. Zraní mě to, a hodně. Nechci na to myslet a přebíhat budoucnost, ale co když. Mám pocit, že je mezi náma něco víc. Nevím jak je to u něj, asi to tak cítím jen já. Prostě jsme kamarádi. A bojím se, že se to nezmění.

I'm fine.

19. května 2014 v 19:57 | Májuš |  • Deníček

Věci se nedaří, všechno se kazí.. ale mi je fajn :) Teda zatím. Příští týden už do školy, pffffff, na ten první týden toho máme hodně naplánovanýho, zkoušení, testy, až se mi chce brečet. Ale je mi fajn. Ještě jsem se nezačala učit, haha. A to jsem na to měla 3 týdny. Vlastně já 4, haha. Je to vtipné. Vypadá to, že to nechám na neděli. Mipu, chemii, matiku a češtinu mám na pondělí. Biolu, chov, exoty a anču na úterý. Se z toho zese*u tyo. Ale je mi fajn:-)



Only know you love her when you've let her go.

12. května 2014 v 18:27 | Májuš |  • Deníček

Čaute, dlouho jsem se neozvala. Od čtvrtka (státní svátek) do neděle jsem byla pryč na brigádě. Paráda. Záhul, o tom žádná, kotníky jsem měla jak balóny a záda v jednom plameni, ale zvládla jsem to. Chystala jsem jídlo a roznášela talířky po stolech v bistru. Od rána do večera. Nemohla bych to dělat pořád.. Ale penízky dobrý :) Pokud se rozhodnu, tak ještě možná o prázdninách tam pujdu, ale problém je v tom, že to je na 3 týdny v kuse, a to bych jak fyzicky tak psychicky nezvládla. Jinak momentálně chodím na praxi do útulku a další týden opět k vetovi. A potom škola:(((((((((.


Někdy je lepší všechno nechat plavat, ono se to nějak vyřeší. A taky že jo. Že by se na mě konečně usmálo štěstí? Dám tomu čas.

když si sundáš růžové brýle

1. května 2014 v 22:03 | Májuš |  • Deníček

Jak jsem si naivně myslela, že mně se to nemůže stát. Že já nebudu mít nikdy růžové brýle. No a co osud chtěl, stalo se. Je to hrozný pocit. Všichni to známe, bez výjimky. K někomu vzhlížíte, jako by to byl váš Bůh, jen váš, nikoho jinýho. Je vašim vzorem, s tím člověkem chcete zestárnout. Víte, že k sobě patříte, ale ani jeden neudělá ten velký krok. Chcete sn ím trávit každou minutu svého života, víte, že je pro vás ten pravý. My k sobě prostě patříme, jenže osud to chce jinak..

Po pravdě, teď si to nedovedu představit, jaký by to bylo, kdybychom byli spolu. Nechci abychom byli spolu. Nechci. Prostě nechci! Chci se odmilovat. Ten pocit, když toho člověka tak strašně miluješ, ale na druhou stranu ho nenávidíš, za to jak vám ubližuje. A já kráva si ještě nechám ubližovat. Říká se, že kamarádství s výhodama se má provádět bez citů. Asi jsem nějaká čupakabra, ale já to prostě bez citů nedokážu.