Březen 2014

again, again and again!

29. března 2014 v 17:38 | Májuš |  • Deníček
.. něco jste spolu prožili, ale jste kamarádi. Našel si holku, jste rádi že je šťastný a jste pořád kamarádi. Pak to může zkazit jeden jediný večer, kdy si spolu něco začnete. Opět. Znovu. Jak se teď mám chovat? Že se nic nestalo? To asi nedokážu. Myslím, že je to nefér vůči ní. Na jejím místě by mi nebylo do zpěvu. Jsem rozvracečka vztahů.



dissapear now.

27. března 2014 v 21:45 | Májuš |  • Deníček

Už pár dní se odhodlávám napsat nějakej článek, ale nevím o čem. Stalo se toho hodně, to je fakt, ale nechci si tady jen vylévat zlomené srdce. Asi se mi to nepovede. Teď mi troskotá jeden vztah za druhým. Byla jsem venku, měla jsem rande. Ukázalo se, jak jsem doufala, že to není jeden z těch kluků kterej chce jen sex. Ba naopak. Procházeli jsme se u rybníka, povídali si, bylo.. krásné. Nechtěla jsem, ať ta chvíle skončí. Skončila, on už se neozval. Ignor. Bojím se. Bojím se, co bude dál. Myslela jsem si, že to bude "ON". Ne. Byl to jen další "on". Opravdu nevím co dělám špatně. Už mě to nebaví..



depression? little bit.

20. března 2014 v 22:14 | Májuš |  • Deníček

... celej večer poslouchám depresivní písničky a myslím při tom na něho. Bože, on je tak krásný.. a hodný.. a není den, dky bych na něj nemyslela. Takhle to trvá už pár měsíců s měsíčním detoxem. Jeho oči, jeho úsměv, jeho vlasy.. lítám v tom až po uši a pořád se přes něj nemůžu přenést. Nejde to. snažila jsem se, ale prostě to nejde..

Píšu si s M. Psala jsem mu o něm, jaký mám problém, ale jen okrajově. Napsal mi: "Pokud se něco nezdařilo, neměň cíl, změň plán." Když tak přemýšlím, tak na tom fakt asi něco bude. Dokáže mi poradit, naslouchá mi a povzbuzuje mě. Že by? Ne, to fakt ne. Teď si našel holku. Jasně, na povrch "přeju ti to, ať jsi šťastný" a v duchu "tak.. ona byla první.."

Je to se mnou jak na psychinu tady u nás. Asi bych potřebovala psychologa či dokonce psychiatra, nebo prostě si jen s někým popovídat, kdo to ví, kdo to na mě pozná, že se něco děje, ne abych někomu řekla, že si chci povídat. Je to se mnou těžké. -_________-

(psáno 19.3. 2014)


things change.

15. března 2014 v 14:25 | Májuš |  • Deníček

things change, doesn't mean they get better.

Na mém druhém domově vypukla epidemie, takže bylo vlastně dobře, že jsem si skřípla krk a byla doma. Prášky na uvolnění pořád beru, je to jen a jen lepší, už to bolí jen občas. Celkem se bojím tam teď jít, týden jsem nebyla ve škole tak nevím, co mám čekat. Spoustu písemek, zkoušení.. To bude fakt úžasný.

Věci se nevyvíjejí tak, jak bych chtěla. No jo, nemůžu někomu přikázat aby mě miloval, když nechce. To by bylo pak zřejmě moc jednoduchý. Ale kéž by šla teď udělat výjimka. Acho jo, když s ním je to všechno tak úžasný.. Ty jeho zářící oči, ten jeho krásný provokativní úsměv, ty jeho vlasy. Ach bože, zase v tom lítám. Jak může někdo tak úžasný existovat? Já vím jak moc mi ublížil, ale víte, sami to určitě znáte..

Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. No pravdou je, že pokud toho člověka máš rád, tak tam vstoupíš tolikrát, dokud se neutopíš..


..a tak se to stalo.

10. března 2014 v 22:43 | Májuš |  • Deníček

.. ale jo. Prý mám štěstí, že se to podchytilo včas. Kdybych tam přišla o pár dní později, o to by byla delší a horší léčba. Jsem ráda, že jsme ta byli už v sobotu. Sice 6 injekcí, z toho 4 neskutečně bolestivé do zadku (ještě teď to bolí) a 2 pichlavé do krku, ale myslím, že jsem za to ráda. Kdo ví, kdybych tam šla až teď, třeba bych musela nosit límec, kdo ví. Mít pohnuto s krční páteří/svalstvem není zábava.. Takhle můžu chodit jen s obvázaným krkem. A jak se to vlastně stalo? To je tak, když chcete ukázat, že už nejste malá holka a tu klec, co máte na poličce, prostě sama unesete! Tu klec, která je obsahově velká jak kráva! A bylo to. Už jen bolest.. Celou sobotu jsem s tím nemohla hýbat, bolest neustupovala, tak na pohotovost a 2 injekce a pokud to nebude v neděli dobrý, tak znova. V neděli na neurologii, tam opět 2 injekce do zadku a další 2 do krku. Bolest jak nechceš. Nemohla jsem chodit, cítila jsem, jak kdyby mi tam někdo rozřezával skalpelem maso a sypal do toho sůl. Nesnesitelná bolest, až mi tekly slzy. (no jo, né všichni maj vysokej práh bolesti)

Léčba jasná: být v klidu, žádné prudké pohyby, být v teple, neprochladnout a hlavně nic nedělat. Což je pro mě naprosto nepředstavitelné! To znamenalo i nechodit do školy. Jasně, kdo z nás by se rád neulil, že ano, ale koho má pak bavit dopisovat sešity a učit se na testy? O.o Jsem doma zatím jen den a už jsme na mrtvici. Zítra jedu za babi, ať furt netrčím doma a ve středu hurá konečně na intr. Bude to sranda, protože beru prášky od bolesti, po kterých jsem jednak unavená a jednak.. ehm, jak bych to řekla.. trošku přiblblá. Prostě není to vhodný na přemýšlení. To se bude krásně učit na čtvrtek ta mipka! Ale vybrala jsem si to sama.




easy way and easy go!

2. března 2014 v 20:22 | Májuš |  • Deníček

Už zase ty myšlenky. Co mě to popadlo. Chci to jako předtím. Co to tu melu?! Nechci to jako předtím! Ale část mně to chce. Část mně chce ty problémy znova a znova. Ale já ne. Jsem silná. Nechci do toho zase spadnout. Vím, že bych se totiž nevyhrabala. Nechci. Nechci! Už nikdy víc nechci! Když já si nemůžu pomoct. Jde to i jinou cestou, ne jak tenkrát. Další problémy mít nepotřebuji. Chci to? Nechci! Když já nevím. Je těžké se rozhodnout. Znovu to všechno prožít.. NE, NECHCI! NESMÍM! JSEM SILNÁ!