Listopad 2012

memories forewer.

29. listopadu 2012 v 21:07 | Májuš |  • Deníček

Ten pocit, kdy dlouho někoho nevidíš a pak se po dlouhý době shledáte. Bavíte se, ale pořád se chová stejně. Se stejnými chybami. Nejsou to chyby, jsou to normální slova, ale slova která nemám ráda, která mě zraňují, slova která mě vybíjí. Často se mi vrací takové vzpomínky. Vzpomínky na základku, vzpomínky na minulost. A to mě děsně užírá..


oficálně pasovaná.

22. listopadu 2012 v 22:27 | Májuš |  • Deníček

Ahojte. Tak dneska už jsem oficálně pasovaná na prvačku Tauferovy SOŠ Veterinární. Se mám, co? haha. Ale všechno popřadě..

Ve škole jsme psaly biolu (ano, psalY, protože jsme ve třídě samé holky). Bála jsem se toho, a taky že oprávněně. Jo, biola je těžká. Ale já vím, že na to mám, prostě jsem si celkem věřila, ale výsledek mě asi zklame. Polovinu věcí mám špatně, ale jsem na sebe pyšná, protože jsem si dokázala vzpomenout na rovnici fotosyntézy, juchu. Ale teda myslím si, že to dopadne tak na 4, pokud dobře..

Odpoledne jsme měli oficiální pasování na Sladech. Ale tak jako jo, pohodička, měli to čtvrťáci hezky udělaný, hezky připravený. Celkem jsem se i nasmála. Ale když jsme měly jít na řadu my, tak si jedna z nás dala kartu na pusu a předala ji té druhé, bez pomocí ruk, jen pusou. Škoda, že se na mě nedostala řada.. :[[ Celkem jsem se i těšila, ale tak co už. Pak jsme museli (všichni povinně) sníst nějakou sračku. Já ani pomalu nevím jak to chutnalo, já jsem jen kousilínek polkla - byl to pěkný hnus, a pak jsem to hned šla vyplivnout do záchodu. Jo, měli jsme to sníst, je to tradice, ale je mi jedno nějaká tradice, nechci se poblít. Pak byla diskotéka, bylo to úžasný! :]]


ňufeta.

16. listopadu 2012 v 19:15 | Májuš |  • Já a něco o mně


Little lovely things.

9. listopadu 2012 v 19:32 | Májuš |  • Já a něco o mně

s Vaneskou, sluníčko naše


když se dáme dohromady my dvě, tak to stojí za to


čumáček můj chlupatý čtyřnohý


pipíci moji - Kubík a Honey

↓ krmení divé zvěře Pepinem












Missing.

1. listopadu 2012 v 20:53 | Májuš |  • Deníček

Přijde mi, že čím jsem starší, tím víc si vážím takových věcí, které jsou pro mě samozřejmostí. Pro ostatní to samozřejmost neni. Asi dospívám, nebo co..

Například maminka. Někteří ji nemají, já mám to štěstí a mám ji. A doufám, že ještě dlouho budu! To ona mě vždycky podrží a stojí při mně stůj co stůj, ať už udělám špatnou věc, vždy se mi snaží pomoct. Mám moc ráda chvilky strávené s ní. Hlavně když jsem na intru a přes týden mi chybí. Nemám si tam s kým povídat o tom, jak jsem se měla ve škole, co kluci, atd. Jasně, mám spolubydlící, ale to prostě není ono. Samozřejmě, taťky si taky moc vážím! celou rodinu mám nadevše ráda!

A taky mi strašně chybí Kubíček.. Miláček můj chlupatý, čtyřnohý. Každej den po něm steskním čímdál víc. Ale co, (kdysi) patnáctiletá holka se chtěla vydat do světa, tak teď má, co chtěla! :))