Říjen 2011

Nový design.

31. října 2011 v 17:19 | Májuš |  • Blog

Ahoj. Je tu podzim, to znamená že už by to chtělo nový design - a je tady. Úplně obyčejný, obrázek se mi velmi líbí, je z weheartit.com a příjde mi, že ten dess je hezký..

Piště vaše názory ;)


Řetězák °6 - Jaká jsem.

31. října 2011 v 15:56 | Májuš |  • Já a něco o mně

Upřímná? - Ano, a celkem dost. Teď nevím jestli to je dobře nebo špatně..
Seběvědomá? - Moc ne, nemám ráda velký ego ;))
Hodná? - Jak na koho, záleží jestli si to ti lidi zaslouží..
Uzavřená? - Aji jo, ráda mám svůj vlastní vnitřní život.
Samostatná? - Ráda :))
Rozhodná? - Špatně se rozhoduju.
Sobecká? - Doufám, že ne. Aspoň se teda snažím nebýt..
Hádavá? - Záleží s kým a kvůli čemu. - Ráda si stojím za svým názorem.
Ulhaná? - Snažím se nebýt.
Agresivní? - Někdy jo, někdy celkem dost vybuchnu..
Tvrdá? - Asi nee, spíš jsem moc empatická, říkaj lidi :))
Jemná? - Snažím se být..
Milá? - Jak an koho, podle toho jestli si to zaslouží.. :))
Ukřičená? - Snažím se nebýt..


Zdroj: princess-designs.blog.cz

Řetězák °5 - vtipný :P

31. října 2011 v 8:36 | Májuš |  • Já a něco o mně

PRAVIDLA:
Zapnete si přehrávač písniček a necháte ho, aby Vám náhodně vybral dvacet písniček. Zvláštní pozornost věnujte slovu náhodně! A pokaždé, když začne hrát nová písnička si vyplníte její název jako odpověď na otázku (postupujete hezky od 1 až do 20, ne na přeskáčku).
Já jsem si je ještě trochu upravila a přeskakovala každou písničku od interpreta, který už jednou hrál...
Tak se bavte alespoň tak dobře jako já při vyplňování xD


1) Pokud se tě někdo zeptá: "Je tohle dobré?"
Nikdy to nevzávaj. [Souhlasím.]
2) Jak bys popsal sebe samu?
Mr. Saxobeat. [Haha, no jasně :D]
3) Co se ti líbí na mužích/ženách?
Záchvat nostalgie. [To né.. :)]
4) Jak se dnes cítíš?
Mad world. [Tak trošku pravda.]
5) Jaký je smysl tvého života?
Labyrint. [Taky to tak vidím.]
6) Jaké máš motto?
Nikdy na teba nezabudnem. [To celkem sedí.]
7) Co si o tobě myslí tvoji přátelé?
Dirty situation. [Tak to nevím jestli mám brát jako urážku nebo jako kompliment :D]
8) Co si o tobě myslí tvoji rodiče?
Iba pribeh. [To snad né.. ;)]
9) O čem hodně často přemýšlíš?
Super Bass. [Joo to jo :D]
10)Co je to 2 + 2?
Fuckin perfect. [Paní učitelka by měla obrovskou radost ;D]
11) Co si myslíš o svém ex?
Hvězdář. [Hvězdář určitě není.. :D]
12) Co si myslíš o osobě, kterou máš ráda?
White horse. [Ano..]
13) Jaký je tvůj životní příběh?
Nebo peklo raj. [Že by?]
14) Čím chceš být až vyrosteš?
Skyscraper. [Jo! Já jednou budu mrakodrap! :D]
15) Co si myslíš, když vidíš osobu, kterou máš rád?
Wish you were here. [Ták ták.. :(..]
16) Co ti budou hrát na pohřbu?
Som na tebe zavisly. [To by bylo fajn :)..]
17) Jaké máš koníčky?
Búrka. [Hrozně ráda pozoruju bouřku. :D]
18) Z čeho máš největší strach?
Byla to láska. [I tak se to dá říct.. :D]
19) Jaké je tvé největší tajemství?
Včely. [Chovám doma včely.. :D]
20) Co si myslíš o svých přátelích?
Rain over me. [No nevím jak si to vyložit.. :D]


Zdroj: lovitka.blog.cz



Klikačky ;)

30. října 2011 v 11:52 | Májuš |  • Blog

Ahoj. Tak jsem se rozhodla, že sem dám pár klikaček blogu. Sice je to na nic, ale nudila jsem se a nevěděla jsem co dělat, tak tady jsou.
PS: Pokud se nelíbí, tak to prosím vyjádřete slušnou formou, děkuji za vaše názory :-)






Fotky: Foceníčko. ;))

30. října 2011 v 8:29 | Májuš |  • Já a něco o mně

Tak malá ochutnávka foteček, fotil mě ten můj boban, dvě fotky jsou tam dokonci s ní. :*
Jinak je to foceno včera odpoledne na O. přehradě.




Déšť.

29. října 2011 v 8:29 | Májuš |  • Téma týdne

Tématem tohoto týdne je Déšť.


Já mám déšť ráda. Všude je mokro, kapičky vody kapou na střechu a na okna, já sedím za oknem a pozoruji je. Vždycky jsem chtěla tancovat v dešti - jako Zuzka Norisová ve filmu Rebelové.


Někdo déšť nemá rád, to chápu. Taky jsem ho jako malá nenáviděla. Vždycky mě naštvalo když začalo pršet a já musela jít domů, abych nezmokla. Ale to už jsou jen vzpomínky..


Asi jako každá holka sním o romantice - a jedna z nich je romantika v dešti, polibek v dešti. Já ho v dáli spatřím, rozeběhnu se proti němu, on proti mě taky, odhodí všechny věci co má v ruce, chytně mě do náruče. Držít mě a točí se mnou ve vzduchu a dá mi sladký polibek. Líbání v dešti, krása prostě..


Bring Me To Life.

27. října 2011 v 18:03 | Májuš |  → Blbostičky ...

Evanescence → Bring me to life
Můj názor: Tak trochu depresivní písnička, ten text.. Ale nehorázně se mi začala líbit.


Text:
how can you see into my eyes like open doors
leading you down into my core
where I've become so numb without a soul my spirit sleeping somewhere cold
until you find it there and lead it back home

(Wake me up)
Wake me up inside
(I can't wake up)
Wake me up inside
(Save me)
call my name and save me from the dark
(Wake me up)
bid my blood to run
(I can't wake up)
before I come undone
(Save me)
save me from the nothing I've become


26.10. /*Dep.Rese.

26. října 2011 v 18:52 | Májuš |  • Deníček

Zase je tady. Nechtěla jsem ji pistit, ale byla hrozná a sama se dovnitř vecpala. Mluvím o depce, o smutku, o zklamání. Už v noci jsem skoro vůbec nespala, kvůli ruce. Ale nebudu tu vypisovat podrobnosti, prostě to bolelo jak čert - a pořád bolí. Nemůžu s tím hýbat a nic dělat, musím to mít zavázaný.

Ráno jsem spala asi do 9 a pak už jsem byla vyspaná. Jako tradičně jsem zapla noťas a telku. Na Óčku zrovna hráli Lucku..
Na oběd jsem měla jen polívku - neměla jsem moc hlad. Hnedka po obědě jsem s mamkou frčela do města vyřídit pár věcí. Hezky jsme si pokecaly, daly zákusky a pak jsme si ještě koupily brambůrky. Bože, já jsem zase nenažraná! :((

Doma už to je horší, depka se čímdál víc projevuje. Taky mě mrzí, že jsem kvůli tomu protivná na J. Snaží se mi pomoct, ale já nepotřebuju aby mi někdo říkal: "To bude dobrý, vykašli se na to, užívej si života!". Já potřebuju aby mě spíš někdo profackoval a řekl: "Děvče, vzpamatuj se!" ...


Nemám ráda injekce!

25. října 2011 v 18:01 | Májuš |  • Deníček

Dneska jsem byla na obstřiku zápěstí. Z injekcí mám velký respekt, dá se říct, že se jich bojím. Slzám jsem se neubránila. Hned když jsem uviděla tu jehlu, tak jsem měla skleněný oči. "Nekoukej se! ... Ale tak lepší než kdybych ti tu ruku rozřezal, ne?" a moje odpověď: "Neee! To bych byla pod narkozou!" Injekcí se opravdu bojím, a taky jsem ráda, že už to mám za sebou. A jsem na sebe pyšná! Pyšná za to, že jsem to zvládla! Je fakt, že mě teďka tu ruka bolí jak sviňa, ale jsem ráda, že to mám za sebou. Teď už jen aby se to opravdu zlepšilo..


Nebo Peklo Raj.

23. října 2011 v 15:40 | Májuš |  → Blbostičky ...

Dara Rolins ft. Tomi Popovič → Nebo Peklo Raj
Můj názor: Je spousta lepších písniček, to jo. Ale takhle se mi zalíbila prostě..



Text:
Mysli si, čo chceš,
aj keď viem, že ľutuješ,
ja ti za včerajšok píšem mínus.
Jazva na duši,
život nás troch otočí,
kľúče k našej láske vráť...

Chcem ten trápny koniec skrátiť,
mužský princíp v tebe zmlátiť,
nechcem pátrať potom kde a koľko krát...
Zbytočná sa zdá každá ďalšia hra...




21.10. /*Akce Terezín.

21. října 2011 v 21:42 | Májuš |  • Deníček

Čaute. Dneska jsme byli se třídou v Terezíně. Bylo to něco teda. Počítala jsem s tím, že to bude hrozný, ale jako psychcicky to bylo celkem náročný.. :((

Ráno jsem vstávala už ve 4, a v 5:15 se odjíždělo od školy. Zapomněli na jednoho žáka, tak jsme se pro něj vraceli, ale to byla otázka jen 5 minut. V buse jsem (myslím, že ne jediná) spala. Spala jsem střídavě na okně a na mojí milované K. Nejlepší polštářek to je! :* Jinak pičovinky, znáte to.. ;)

Tam už to bylo horší. Nejdřív taková ta všeobecná historie, jen ústně, plus navíc k tomu videa - výpovědi různých lidí, kteří přežili Terezín. Další část byla Velká pevnost - to bylo celkem na dlouho, abych pravdu řekla. Procházeli jsme městem, to mě moc nebavilo. Takový nezáživný, pro mě. Jako třetí byl kostel a náhrobky na hřbitově. Bylo to zajímavý, to co nám tam říkali. Aji jsme se podívali do pitevny a márnice, ale to bylo na mě moc, to jsem už jen tak odflákla, to už jsem nemohla.. :// Nakonec jsme jeli na Malou pevnost. To bylo pro mě záživější - i když drastičtější. Třeba taková ta zeď, kde je odstřelovali, nebo třeba samotky, kde měli jen postel (jen dřevo), hnusný wc a umyvadlo. Chudáci, lituju je, podle mě si to nezasloužili! :((


Ve 4 jsme vyrazili domů. Cestou jsme zastavovali občas na wc, a taky v Mekáči, děcka si koupily jídlo a pití, já nic. nebylo mi už v tu dobu nějak dobře. Pak v buse jsem šla dopředu za učitelkou, jestli by mi půjčila bundu (měla jsem na sobě: tričko, mikinu, zim. bundu), že mi je hrozná zima. Paní učitelky se podivily, jedna mě pustila si sednout do předu (hřálo jim tam od řidiča topení!) a půjčila mi na sebe tu bundu. Takže jsem měla: tričko, mikinu, bundu, bundu + topení, a pořád mi byla zima! Nechápu to.. Paní učitelka V. mi pořád sahala na čelo a opakovala: "Ty máš horečku! Ty seš horká!" Postupně to skončilo tak, že jsem s paní učitelkou V. kecala, a pak jsme měli přestávku. Po přestávce se učitelky vyměnily, a já seděla vedle paní učitelky P. a taky jsme kecaly. Ale nehorázně! Úplně nejvícn a pohodu, hej fakt že jo. No ale byla mi furt zima, tak mi její (zatím jen) kamarád půjčil jeho bundu a šálu a udělali si ze mě prdel a vyfotily mě.. No jako.. :DD A pak se ještě se mnou paní učitelka vyfotila. Ale fakt, nejvíc jsme kecaly o všem možným. A taky jsem se konečně dozvěděla jak to doopravdy bylo v s tím, že už nás tento rok nemá z Dějáku..

Teď tu sedím doma a přemýšlím. Pod paží mám teploměr a koukám na to: 37,8. To je ještě dobrý, to je v pohodě. Zítra se musím stavit za O., aby mi ukázal něco do šk. časopisu.


Just only memories.

20. října 2011 v 8:11 | Májuš |  • Deníček

Tak jsem se tam dneska byla podívat. Přišla jsem tam, otevřela jsem dveře a ucítila jsem tu vůni. Vůni domova. Vůni, kde jsem to tolik milovala. Milovala, to je ale minulý čas. Pořád to tam miluju! Pořád mi tam voní ty parkety. Všimla jsme si, že tam chybí tyče a žíněnky, jsou přestěhovaný dozadu, mimo tělocvičnu.


Vešla jsem do šatny. Vždycky jsem nejradši sedávala nakraji, přišlo nám to tenkrát jako IN. Nenosila jsem botasky jako ostatní děti, nosila jsem cvičky. V těch se nejlíp cvičilo. Jdu tmavou chodbou směrem k tělocvičně, najednou zakopnu. Zanadávám si co to je, rozsvítím, a už i to je jasný. Je to ona. Ta, kterou sjem měla ze všech nejradši. Nevadilo mi, že jsem si o ni narazila kostrč, že z ní bylo hodně pádů a naražených zad. I přes to všechno jsem ji milovala ze všech nejvíc. Sedla jsem si na ni. Za ten nástup a výskok bych měla tak 8:45 bodů. Nebylo to nic moc, ale aspoň něco. Začala jsem ji hladit a vzpomínat. Vzpomínat na to, co jsem s ní v životě zažila. V hlavě mi lítala jedna myšlenka za druhou. Do očí se mi vloudily slzy, začala jsem potichu, ale jistě brečet. Štěstním, ne smůlou. I když vlastně sama nevím. Všechno hezký jednou končí..


Pak jsem se šla podívat do nářaďovny, a co tam nevidím. Naše Sluníčka! Bože! Už je to skoro 5 let, a pořád to mám, jako by se to stalo včera. Krásný vzpomínky to jsou. Nejlepší bylo, jaká jsme byli úžasná parta. Kéž by to šlo vrátit, chci tam zpátky. Bez starostí, jen dělat to, co mě baví..

Pak tam přišel on. Pozdravila jsem ho, skoro mě nepoznal. Přišel ke mně a povídal: "Ahooj, já bych tě ani nepoznal!" Obejmul mě, jak nejvíc to uměl, a vlepil mi pusu do vlasů a na čelo. Jsem ráda, že jsem ho zase po dlouhé době viděla. Takovej můj druhej táta. Samozřejmě, že toho mýho mi NIKDO nemůže nahradit. Ale tohle byl takovej ten můj Velkej taťka. Dlouho jsem ho neviděla, naposledy u Sluníček, bude to těch 5 let. Ani se nedivím, že mě nepoznal, změnila jsem se. Za to on je pořád stejnej. Pořád stejnej, jako býval celou dobu, každej trénink, humor ho nikdy nepopustil..



Nejspíš si tady tyhle bláboly nikdo nepřečetl. Ale kdyby jo, tak vám děkuju, že jste to dočetli až do konce. Je to můj vlastní příběh o tom, co jsem zažila, a co taky brzo skončilo .Já tady nechci konkrétně jmenovat.. Jen jsem se potřebovala vypsat.

Pravdivé citáty.

18. října 2011 v 19:17 | Májuš |  → Blbostičky ...

Pro lásku bych třeba zemřel, pro život jsem se narodil...
Odloučení působí na lásku jako vítr na oheň: malý uhasí, velký rozdmýchává.
Kapka lásky je víc než oceán rozumu.
Člověk nemusí vlastnit to, co miluje. Skromnému člověku stačí vědomí, že to milované žije.
Milovat a zachovat si při tom všech pět smyslů pohromadě přesahuje schopnosti jedince.
Od té chvíle, co miluje, nevidí ani nejmoudřejší žádnou věc tak, jak opravdu vypadá.
Lépe být smutný s láskou, než veselý bez ní.
Ten, kdo nemiluje, nemá vědět, že je někým milován.
Láska může člověku hodně pomoci, ale o to více mu dokáže i ublížit. Proto žijme tak, aby nám ublížila co nejméně.
Máme-li někoho rádi, má na nás všechny práva, tedy i právo nás již nemilovat.
Láska na dálku je jako ten nejbáječnější dort, ale bohužel jen dort v obrázkové knížce.
Pampeliška od milence znamená víc než orchidej od kamarádky.
Láska, to je štěstí, které si dáváme navzájem.
Teprve když jsme nalezli lásku, víme, co jsme v životě postrádali.
Jen proto, že Tě někdo nemiluje tak, jak by jsi Ty chtěl, neznamená, že Tě nemiluje, jak nejvíc umí.
Nabídnout přátelství tomu, kdo chce lásku, je jako dát chudému chléb, když umírá žízní!
Je rozhodně snazší vzplanout láskou, když člověk nemiluje, než se jí zbavit, když miluje.
Láska je jako slza. Rodí se v oku a padá k srdci.
Zraněnou lásku může vyléčit jen ten, kdo jí způsobil.
Láska je jako prales, do kterého když někdo jednou vstoupí, je okouzlen a nenajde cestu zpět.
Zamilovaní jsou blázni a každý z nás zatouží byt někdy blázen.
Zamilovaní zavírají při líbání oči, protože chtějí vidět srdcem.
Vědět, že nemůžete být s někým koho milujete, protože vás nechce, jehrozné.... ještě horší však je nemoci být s tím koho milujete, i kdyžvíte, že on by vás také mohl milovat, a přesto nemůžete být spolu....okolí tomu braní.... PROČ???
Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme....
Život je jako cesta a s partnerem po boku se cestuje lépe


Zdroj: google.com

17.10. /*Jako kdybych měla obojek a řetěz.

17. října 2011 v 16:45 | Májuš |  • Deníček

Čaute. Dneska je takovej na nic den, a to už od rána. Měla jsem jet v 7 k zubařce a somzřejmě co se nestalo? Ujel mi bus.. Vrátila jsem se domů a jela jsem až o půl osmý. Zubařka mi to vyvrtala a pořádně vyčistila, a pak mi tam zase cosi dala. Doufám, že už to bude dobrý a že už to nebude bolet. Do školy jsem přijela po 9. hodině.

Přírodopis→ Měla to být matiky, ale učitelky si to prohodily, takže byl přírodopis. Grrr.. A já se ták těšila, že se vyhnu zkoušení. Naštěstí jsem se tomu vyhla, ale myslím, že to bylo tak tak.
Čeština→ Dostávali jsme známky z opakovačky z 8., mám 1 :)) Jen jendu chybu jsem měla, waw, musím se pochlubit.. ;))
Tělák→ No hrůza, děs a běs. Zase florbal.. Řeknu to takhle: Jestli zase bude mít blbý kecy kterýma mě totálně nasere, tak už jí ten rypák fakt rozkopu. A je mi fuk jestli z toho budu mít průser. ;)
Děják→ Hrůza. Zase pořád po nás jen řvala a ječela. Že prý už umíme první světovou. Aha, to jo! Kua vždyť jsme si doteďka psali samý pičoviny a že prý to je první světová? To těžko! Zlatá P.!!! :((
Ájina→ No, celkem to šlo. Nebylo t ošpatný, i když teda téma Historie, to bylo úžasný.. :// Fuj..

Po obědě jsem s M. šla do jedná třídy, a tam jsme trénvoaly Znakovku, jednu písničku. Jo, to bylo super! Potom jsem před 15.00 jela do V., konkrétně do města. Musela jsem si jít půjčit knížku do knihovny a ještě jsem šla koupit Ferďuchovi žrádlo. Pak jsem jela na chviličku za mamkou a nakonec mě kolem 4. vzal brácha domů autem, celkem pohodička.