keď padáš, ja ťa vždy chytím

30. června 2017 v 0:01 | Májuš |  • Deníček
Čaute. Už dlouho jsem nic nenapsala, já vím. Prostě jsem se k tomu nemohla dokopat a taky jsem čekala na lepší časy. Mám ÚSPĚŠNĚ po zkouškovým a užívám prázdnin. No - užívám - to je zvláštní pojem. Spíš jsem pořád v práci a když už nejsem v práci, tak jsem s NÍM. A to bych nebyla já, aby někde nebyl problém, že ano..

Seznámili jsme se (jak nečekaně) v práci. Tak ono se ani moc kde jinde seznamovat nejde, když pořád stojím za barem, že ano. A ano, je to voják. Zase voják. Po minulých zkušenostech jsem se zapřísáhla, že příště už to nebude voják, prostě ně, přes to nejede vlak. A stalo se. Jenže tentokrát je to jiný. Už nejsem malý děcka, co si budem nalhávat, vždycky to bylo něco ve smyslu užít si a čauky. Jenže teď je to úplně jiný a já mám pocit že ti motýli mi z toho břicha uletí. A já se bojím, co bude dál. V tom by nebyl háček, doteďka je všechno v pořádku. Jenže co budu dělat na konci září, až tady skončí kurz a pojede zpátky domů?......... Jsme do sebe bláznivě zamilovaní. A NEČEKANĚ je to oboustranné! Ano, taky se divím, že se někdo zamiloval do takovýho blázna, jako jsem já. Asi to bude taky blázen. Jsme dva blázni. Šíleně zamilovaní.

Víte co, rozdělme si ty chlapy na dvě strany. První část jsou ti, kteří jsou schopni pro holku dělat téměř cokoliv, jsou hodní, umí naslouchat. A pak jsou ti (jak jsme je nazvaly s Verčou) zlí. To je paradox, protože oni nejsou zlí, ale říkejme jim tak. Prostě jsou to přesně ti, kteří nechají holku do sebe bláznivě zamilovat, pohrajou si a udělají pápá. A já jsem se doteď do těch zlých zamilovávala. A pořád dokola. I když mě už život tolikrát profackoval, stejně jsem upada pořád do náručí tady těch kluků. Nevím, co mě na tom tak bralo. Možná šarm, vášeň, já fakt netuším. A když jsem naposledy měla tak zlomené srdce že už jsem myslela že se z toho nevyhrabu, tak jsem se zapřísáhla, že už tady ty typy nechci. A tu přišel ON. Přesně ten opačnej typ. Gentleman, skvělý kamarád, bezvadný parťák a úžasný milenec. Co víc bych si mohla přát? Snad jen to, aby tu se mnou zůstal pořád. Protože najít stejného blázna do zvířat - to mi asi bylo souzeno!
 

feel pain

12. dubna 2017 v 21:47 | Májuš |  • Deníček

Proč to tak strašně moc bolí. Proč nás, když jsme byli malí, nikdo neupozornil, že ta tak strašně bolí když se zamilujete. Ale proč? Taková odporná tupá bolest na srdci, kdy ani pláč nepomůže. Nemůžeš jíst, nemůžeš se smát, nemůžeš spát, protože furt myslíš na to, jak je s ní. Jak je s ní a přitom mohl být s tebou, kdyby chtěl. A co ty bys za to dala. I po tom všem. I po těch všech ubrečených nocích a svíjení se v bolestech a naříkání. Kdy už si konečně uvědomí, co mohl mít a přitom to ztratil. A jak moc mi tím ublížil.. To se jen tak nezahojí. Hojí se to už 2 roky a pořád je to čerstvá rána. Neuzavřená kapitola. Jak mi řekla Dinka "Niektoré kapitoly sa neuzavrú nikdy, miláčik."

popiccci

25. března 2017 v 20:21 | Májuš |  • Deníček
Ten pocit, když je všechno úplně na kokot. Ve škole se nedaří, doma nic moc, peněz mám málo, chlapa nemám, jsem totally in love do jednoho idiota, který nemá zájem. Druhý naopak zájem má, ale čas si na mě neudělá. Ale mě už nebaví dělat všem jenom kkta který poslouchá a nic neříká. Když má někdo depku, jsem ochotna tam hned dojet. Proč tohoto nejsou schopni ostatní? Zajímavé. Ostatní mají problémy ale já je mít prostě nemůžu. Nebo můžu, ale nesmím to dát najevo. Tak to v sobě dusím, protože to nikoho nezajímá, že se něco děje. A pak jednoho dne vybuchnu jak načasovaná bomba. Už jsem takhle vybuchla před týdnem a znova už nechcu. Proč tu není nikdo pro mě? Ještě že můj pes neumí mluvit. Ví toho až moc..

Toto je evidentně má jediná láska opačného pohlaví. Nejde ho nemilovat. Když uteču, tak jedině s ním. Archi <3

Kam dál

Reklama